Nejlepší střelec druhé ligy chce ve střeleckých hodech pokračovat i na jaře.
Vláďa Bálek je zpátky! Ještě před rokem přitom odcházel hrát třetí ligu do Vlašimi a reálně uvažoval o tom, co bude dělat, až ho fotbal přestane živit. Teď je naštěstí všechno jinak. Se čtrnácti góly s přehledem vévodí střelecké tabulce druhé ligy, Vlašim se díky jeho trefám drží na skvělém pátém místě a on má opět nakročeno na prvoligový trávník. Sám k tomu dodává: „Pochopitelně je mi jasné, že rozdíl mezi první a druhou ligou je značný. Bohemka hraje navíc jiným stylem než Vlašim. Strach z návratu do Ďolíčku však rozhodně nemám. Psychicky se cítím výborně a na své vlašimské střelecké probuzení chci v zeleno-bílém dresu navázat.“ S Bohemkou se zapojí do zimní přípravy od začátku ledna.
V podzimní části druhé ligy jsi nastřílel 14 gólů, což je na české poměry vskutku úctyhodná bilance. Můžeš ve stručnosti popsat jak jsi to dokázal?
„Všechny ty branky si nepamatuji, ale bylo to dost různorodé. První zářez v Opavě padl po dorážce při standardní situaci, pak tam byly nějaké střely z dálky oběma nohama, něco jsem dal hlavou po centrech ze stran. Jednu branku jsem docílil z penalty. Určitě mi hodně pomohlo celkové ofenzivní naladění vlašimského mužstva. Krajní záložníci měli od trenéra hodně ofenzivních úkolů, do útok byli zapojeni i obránci. Já jsem byl neustále nalepený na soupeřovy stopery, co nejblíže bráně.“
Hráči Bohemky dosud dokázali rozvlnit síť za zády soupeřových brankářů pouze sedmkrát. Nemáš strach, že se po příchodu do Ďolíčku „nakazíš“ střeleckou impotencí?
„Změna prostředí je vždy trochu risk. Hra Vlašimi mi maximálně sedla, v Bohemce si budu muset zvykat na jiný styl. Vím, co mě zhruba čeká, pod trenérem Hoftychem jsem se už půl roku připravoval. Psychicky se teď cítím výborně, těch 14 branek mě určitě hodně nakoplo. Kdybych měl strach, že přestanu v první lize branky dávat, tak se do Ďolíčku nevracím.“
V útoku jsi nastupoval s vysokým Kalabiškou, který se sám trefil sedmkrát. Dovedeš si představit na hrotu útoku spolupráci s Milanem Škodou?
„Kalabiška je sice stejně vysoký jako Škoďák, ale typologicky je to trochu jiný hráč. Dlouho hrál v záloze a není pro něj ve druhé lize problém přejít s balonem přes dva hráče. Každopádně si se Škoďákem spolupráci představit dovedu, záležet bude pochopitelně hlavně na trenérovi.“
Druhá liga o nadcházejícím víkendu končí. Jaký program tě čeká v následujících dnech? Budeš ve Vlašimi nadále trénovat?
„Ano, ve Vlašimi budu do konce roku, v listopadu mě čekají ještě normální tréninky. Od prosince budeme mít asi volno. Určitě budu v kontaktu s trenérem Hoftychem, který mi dá nějaký individuální tréninkový plán.“
Před dvěma lety po našem prvním postupu do ligy jsi měl patřit k tahounům mužstva. Hned ve druhém zápase v Liberci jsi se zranil a do původní formy ses už bohužel nedostal. V čem byl tehdy podle tebe hlavní problém?
„To zranění bylo tenkrát bohužel dost komplikované, doktoři si s tím nevěděli moc rady. Návrat jsem uspěchal a zranění si obnovil, celý podzim byl v tahu. Na jaře jsem se do toho už bohužel nedostal, navíc mě opět pronásledovaly nějaké zdravotní potíže. Byl to zkrátka hodně špatný a smolný rok.“
Když jsi letos v lednu odcházel na hostování do tehdy třetiligové Vlašimi, věřil jsi, že se do Ďolíčku ještě někdy vrátíš?
„Na to jsem tehdy vůbec nemyslel. Chtěl jsem hlavně hrát fotbal a zároveň přemýšlel o své budoucí nefotbalové kariéře. Naštěstí jsem se ocitnul ve správnou chvíli na správném místě. Ve Vlašimi jsem se opravdu chytil a svými góly jsem jí pomohl do druhé ligy a teď snad i k jejímu udržení.“
