Unitř článku rozhovor s vytáhlým záložníkem, kterého Bohemka testuje.
Pětadvacetiletý fotbalista Tomáš Borek je v Bohemce teprve dva týdny, ale už mu klub s Klokanem ve znaku přirostl k srdci. „V týmu je skvělá atmosféra,“ hlásí své první dojmy ze soustředění ve Vrchlabí autor šesti ligových branekJak probíhá aklimatizace u Klokanů?
Úplně v pohodě, je tady super parta, takže jsem se zařazením neměl vůbec žádný problém. Kabina tady funguje perfektně, jsou tu velmi dobré vztahy i mezi staršími a mladými, takže si to zatím v Bohemce užívám.
Překvapilo tě něco na Bohemce?
Asi ta parta. Je tady taková rodinná atmosféra a všechno vychází už od trenérů. Třeba se mi hrozně líbí, že někteří starší hráči si s trenérem Medynským tykají, protože spolu třeba ještě hráli. Takhle jsme to měli nastavené třeba v Plzni, když s námi hrál Michal Petrouš a pak se přesunul na pozici asistenta trenéra. Naopak v Brně to bylo takové divné. Trenér Wagner od všech vyžadoval vykání, takže když mu vykal třeba Ríša Dostálek, tak to působilo spíše vtipně. Tenhle způsob co je v Bohemce se mi líbí. Trenér Medynský si na nic nehraje.
Kdy proběhl první kontakt s Bohemkou?
Bylo to hned po skončení ligy. V pondělí jsem byl na cestě z Brna, když mi volal ředitel Valášek. Ale už jsme spolu mluvili po zápase Brna na Bohemce, bavili jsme se, že mi v Plzni končí smlouva, pak se mi ozval po konci soutěže. Druhý den mi volal i trenér Medynský a den před startem přípravy mi bylo sděleno, že se mám na Bohemce hlásit.
Bohemka je tvým pátým klubem. Můžeš nám svou dosavadní kariéru popsat?
S fotbalem jsem začínal v Toužimi, odkud pocházím. V sedmé třídě jsem začal jezdit do Plzně za trenérem Žaloudkem. Byli jsme poměrně úspěšný ročník, se mnou tam byli Martin Fillo, Smejkal nebo bratři Krbečkové. V dorosteneckém věku jsem za trenéra Pulpita nakoukl do druhé ligy, potom jsem za Plzeň hrál i v nejvyšší soutěži. Pak jsem šel na dva a půl roku hostovat do Příbrami. Po roce jsem si ale přetrhl křížový vaz, což byla velká komplikace. Poslední angažmá jsem strávil na půlročním hostování v Brně.
Zmiňuješ legendárního trenéra Žaloudka. Jak vzpomínáš na jeho metody?
Trenér Žaloudek byl velmi přísný, ale s klukama na něj vzpomínáme jen v dobrém. Chtěl po nás, abychom byli úspěšní ve fotbale i ve škole. V mé kariéře mi hodně pomohl. Vždycky v zimě se scházíme na turnaji v Plzni a vzpomínáme na historky s ním
Pod jeho rukama vyrostl i Pavel Nedvěd. Vyprávěl vám o zážitcích s držitelem Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy?
Vyprávěl nám, jak Pavla seřezal hadicí (smích). V dorostu jsme dokonce byli v Říme, kam nás Pavel s celým týmem pozval na turnaj. Byli jsme týden na Laziu, kde tehdy působil. To byl velký zážitek.
Zajímavou trenérskou osobou je i Martin Pulpit, jak vzpomínáš na jeho praktiky?
Abych řekl pravdu, tak moc v dobrém ne. Je to dlouho, co jsem pod ním působil, ale neměl jsem to vůbec lehké. Byl jsem tehdy mladý, takže jsem to schytával. Jeho metody jsem neměl moc v lásce.
V Bohemce je hodně hráčů, kteří působili ve více klubech. Potkal ses s někým ve svých předchozích angažmá?
S nikým jsem nikde nehrál, ale když jsem byl v Plzni, tak tam byl ředitel Valášek a masér Míra Šimeček, takže jsem měl aklimatizaci přeci jen trochu usnadněnou.
Ve Vrchlabí jste teď pátý den, jak zvládáš tréninkové dávky?
Největší krizi jsem měl v úterý, když jsme byli na kolech. Prvních patnáct kilometrů bylo v pohodě, ale pak přišel brutální pětikilometrový kopec a ten mě rozsekal. Z toho jsem se sbíral hodně dlouho. Ve středu už to bylo ale v pohodě a byl jsem připraven jít do další zátěže.
Odpoledne vás čeká tradiční utkání staří-mladí, ty jsi zhruba ve věkovém průměru týmu, za koho budeš hrát?
Já už jsem starej (smích). Kromě toho zařazení do týmu je to trochu výhoda v tom, že už nemusím tahat tolik věcí.
Můžeš na závěr zavzpomínat na tvoje poslední působení v Brně, které skončilo sestupem moravského klubu.
Na to nevzpomínám moc rád. Začátek jara jsme měli jakž takž v pohodě, protože jsme ze tří zápasů uhráli čtyři body a vypadalo to, že se nadechneme k záchraně. Osobně považuji za zlomový zápas domácí utkání s Teplicemi. V něm jsme byli jednoznačně lepší a měli jsme vyhrát. Místo toho jsme v 86. minutě dostali gól ze standardní situace a byl konec. Ten definitivní přišel po zápase v Příbrami. To, co se dělo po zápase, už nikdy nechci zažít. Před odchodem do kabiny jsem byl půl hodiny u fanoušků Brna, kteří nám nadávali. I cesta ze stadionu byla dramatická. Autobusem jsme stadion museli objíždět, protože nám fanoušci zatarasili cestu. To byl hrozný pocit. Věřím, že pokud v Bohemce zůstanu, tak nic takového nehrozí a že budeme hrát na vyšších příčkách.
