Pro <b><font color="yellow">Marcela Meleckého</font></b> včerejší zápas skončil předčasně, na hranici šestnáctky chtěl trefit odražený balon, ale jeden z blšanských zadáků ho ukázkovým šlapákem poslal na trávník. Marcel opustil hřiště na nosítkách a místo něj přišel Dvořák. A protože si zálohu bez Marcela Meleckého nedovedu představit, počkal jsem si na něj po zápase před kabinami, abych se ho zeptal na vážnost poranění.
K mé radosti nebyly na chůzi našeho záložníka poznat žádné stopy zranění. Marcel mi prozradil, že s kotníkem měl problémy už posledních 14 dní, ale že to není nic vážného a že na zápas se Spartou bude v pořádku. Protože zápas byl už rozhodnut, mohl se v klidu nechat vystřídat Dvořákem, který je stejným typem hráče, za nerozhodného stavu by se snažil zápas dohrát.Na výkonu ve druhé půli se prý trochu projevil pocit uspokojení a i fakt, že Blšany s dvěma změnami v sestavě hrály lépe. Při penaltě už Marcel seděl na lavičce, ale byl naprosto v pohodě a s Kuligem věřili Čontymu, že penaltu chytí a tudíž si ani na chvíli nepřipustili možnost zvratu v utkání.
Před zápasem si kluci v kabině řekli, že budou hrát tak, jako by oni byli domácí. „Chtěli jsme jedině vítězství, abychom udrželi kontakt jak s Viktorkou, tak se Spartou, aby byl zápas s ní pro diváky atraktivnější a případným vítězstvím ji bodově dotáhli. Remíza pro nás nebude úspěchem, chceme vyhrát. Vzpomeň si na loňskou sezonu, taky jsme to dokázali.“ A po těchto slovech jsme se rozloučili, Marcel šel do autobusu a já si na čerstvém venkovském vzduchu ještě chvíli vychutnával tři body.
Ďolíček
