Ještě před rokem o něm věděl málokdo, pro mužstvo Olomouce byl údajně neperspektivní. Dnes je jedenadvacetiletý Martin Horák nejlepším střelcem Bohemians a zároveň obléká dres reprezentační jedenadvacítky, kde ve třech zápasech zaznamenal shodný počet branek. Jeho střelecké schopnosti ještě zvýrazňuje to, že kromě posledního zápasu v Blšanech vždy nastupoval na pozici obránce.<br /><br /> <font size="1"><font color="yellow"> Článek vyjde v páteční pražské příloze MF Dnes.</font></font>
Na reprezentačním soustředění v hotelu Alexandra v Roztokách u Prahy jsem jej zastihli v hloučku spoluhráčů, kteří kopačky a míč aktuálně vyměnili za šipky a terč. "Krátíme si dlouhou chvíli po večeři. Šipky hrajeme často i na Bohemce, máme v kabině terč," prozrazuje Martin. "Nejde o žádný velký hazard, v klubu hrajeme o dvacetikoruny. Asi nejšikovnějším hráčem je Marcel Melecký, zajímavým stylem se může pochlubit David Kříž. Výborně hrál také Lukáš Hartig, ale tomu teď visí terč v kabině na Letné. Tam je to také oblíbenou zábavou."
Martin šel doma v Mohelnici dlouho dvěma sportovními cestami. Odmala si zamiloval fotbalový míč, ale pohyboval se i pod bezednými koši. "K fotbalu mě dovedl táta, na basketbal jsem se přihlásil na škole, když u nás dělali nábor," vzpomíná na své začátky. "Okolo patnáctého roku však muselo padnout rozhodnutí, čemu se budu dále věnovat naplno, oba sporty už skloubit nešlo. Docházelo i k situacím, kdy jsem například hrál fotbal v Prostějově, na zápas přijel trenér basketbalu a ihned po skončení utkání mě odvezl pryč. Potom už mě nechtěli pouštět".
Sám přiznává, že fotbal byl pro něj perspektivnější a snil o tom, že se jednou prosadí do kádru prvoligové Olomouce. "To se mi ale nikdy nepovedlo, absolvoval jsem čtyři celé přípravy a nakonec mi vždy oznámili, že na to nemám a nedali mi šanci. Hostoval jsem v Prostějově a v loňské sezóně v Plzni," vypráví a v jeho hlase je poznat lítost. Jeho fotbalové stěhování mu také znemožnilo dokončit střední školu. "Jsem vyučený obchodník. Škola ještě dva roky pokračovala, na konci měla být maturita. Přerušil jsem kvůli tomu, že jsem začal trénovat s A-mužstvem Olomouce. Později jsem se přihlásil do Uničova, ale fotbalový osud mě poslal do západočeské metropole. Určitě si chci maturitu dodělat, bez ní se člověk v životě těžko obejde," plánuje Martin do budoucna dokončení studia.
Angažmá v Plzni mu dalo prvoligové zkušenosti, i když atmosféra byla hodně odlišná od jeho současného působiště. "V Plzni se po několika kolech vědělo, že sestup se nepodaří odvrátit a všichni se s tím smířili. Začal se budovat mladý perspektivní tým, který by se měl v budoucnu stabilizovat a propracovat se zpátky do první ligy. Celé jaro se hrálo bez nervů. Naproti tomu v Bohemce hrajeme nahoře, jde se od zápasu k zápasu a vše je hodně vyhecované," srovnává atmosféru v obou mužstvech.
Na začátku podzimní sezóny měl Hory, jak ho přezdívají hráči i fanoušci, dvě velká přání, dostat se do základní sestavy a vstřelit gól. To první se mu povedlo velmi brzy, vyrostl ve velkou oporu zadních řad vršovického týmu. Velký podíl přisuzuje spoluhráčům: "Vedle kluků jako jsou Míša Petrouš nebo Libor Janáček člověk obrovsky fotbalově vyroste, jsem jim moc vděčný." Druhé přání si splnil v osmém kole na hřišti ostravského baníku, když přesnou hlavičkou vyrovnal na konečných 1:1. Potom se začaly góly sypat. Martin se trefil v Brně, v domácím zápase s Hradcem Králové vyrovnával až v nastaveném čase a v posledním kole na blšanském trávníku přišel jeho největší ligový zápis, domácího Obermajera pokořil hned dvakrát. "V sobotu se mě v autobuse trenér Petržela zeptal, kde jsem hrával v juniorce Olomouce a jestli bych si troufl na místo záložníka. Láká mě střílet góly a hrával jsem i v útoku, ale v lize to byla moje premiéra jinde než v obranné linii." Tah trenérovi vyšel znamenitě, už v prvním poločase dvakrát zavěsil, jak jinak, než hlavou. Však si ho také kamarádi dobírají, že ani jinak vystřelit neumí. "Je pravda, že moje silná stránka je hlavičkování, za Bohemku jsem jinak gól nedal, ale jeden ligový gól nohou už jsem vstřelil, to bylo ještě za Plzeň. A dneska jsem to zopakoval na tréninku," pochlubil se a očima hledal souhlas svého reprezentačního kolegy Jiřího Kaufmana. Právě s Kaufmanem, střelcem druholigového Hannoveru 96, si nejvíce padl do oka, když jej trenér Brückner poprvé pozval na reprezentačním sraz hráčů do jedenadvaceti let. Bydlí spolu na pokoji, Kaufman tvrdí, že dostal nováčka na starosti, aby ho naučil se chovat. "To není pravda, dnes mě prosil, abych s ním zase bydlel", brání se s úsměvem Martin, který gólový apetit neztratil ani mezi mladou fotbalovou elitou.
Na život v Praze už si pomalu zvyká. "Moc mi pomohlo, že jsem se nejdřív mohl rozkoukat v Plzni, že jsem hned nešel do velkoměsta," hledá v západočeském působení další pozitivum. Netají, že na začátku měl problémy se v hlavním městě orientovat. Zpočátku měl naučenou cestu na stadion a vše ostatní hledal jen s obtížemi. Když se měl poprvé hlásit trenéru Brücknerovi na Strahově, měl velký strach, že to nenajde. Raději vyrazil s velkou časovou rezervou. Teď už prý ví, že metro má tři trasy a jeho obzor sahá dále než jen kolem Václavského náměstí.
V Praze mu pomáhá pohledná přítelkyně Veronika, se kterou se sblížil před třemi roky. "Verča je ze sportovní rodiny, mají dokonce malý soukromý vlek v Jeseníkách a když pracovala jako au-pair v Anglii, chodila sledovat zápasy londýnského Arsenalu." Právě stadion "Kanonýrů" by sám také rád navštívil. Může se mu to podařit i díky sázce, kterou mu nabídl webmaster oficiálních internetových stránek Bohemians Tonda Jelínek, pracující v Londýně. Pokud totiž Martin dá gól Spartě a klokani v zápase zvítězí, má slíbeno, že bude pozván do Anglie na některé z utkání. "Věřím, že ten gól dám. Byla by paráda, kdybych rekordní sérii Čecha přetrhl zrovna já. Také by se snad začalo víc psát o Kamilovi Čontofalském, který podává fantastické výkony a určitě si to zaslouží," převádí pozornost na svého týmového kolegu.
Veronika není jediná, která pravidelně navštěvuje jeho zápasy. Fandí celá rodina a tatínek nevynechá jediný zápas. "Už když jsem hrál v Plzni, vyjížděl z Mohelnice na každé utkání. Vynechal jediný můj zápas a to ten reprezentační proti Maltě. Bylo to proto, že jsem původně neměl nastoupit." Nastoupil a dal svůj premiérový gól.
Zatím se všechno vyvíjí téměř pohádkově, ale skromnost mu nedovolí zvednout nos k oblakům: "Teď mi to tam padá, ale to může snadno přestat a nikdo si na mě nevzpomene. Ani se mi nezdá, že bych byl nahoře, musím se hodně učit." Nezměnila ho ani nominace Jozefa Chovance do širšího kádru A-mužstva. "To si myslím, že bylo přehnané. Určitě mě to potěšilo nebo spíš šokovalo, ale co bych tam dělal, tam jsou jiní borci," diví se.
Teď ho čeká možná nejtěžší zkouška, v sobotu by měl nastoupit k prvnímu ze dvou zápasů baráže o postup na Mistrovství Evropy jeho věkové skupiny v chorvatském Splitu. "Asi to bude hodně těžké, ale vyhrajeme 2:0. Já dám gól nohou a Jirka hlavou," se smíchem tipuje méně pravděpodobnou variantu, jelikož střelec Kaufman je ve způsobu zakončování přesný opak střelce Horáka.
Nadějně rozjetá kariéra nenechává chladnými fotbalové agenty, kteří by Martina rádi vzala pod svá křídla. "Zatím je odmítám, v Bohemce jsem velice spokojený a momentálně mě neláká hrát za žádný jiný český ani zahraniční klub, na to je času dost." Určitě bude rád souhlasit s prodloužením hostování do konce příští sezóny, na které mají Bohemians opční právo. "Máme skvělé fanoušky a já chci pro Bohemku ještě hodně udělat, máme to pěkně rozjeté," těší se na boj o poháry.
Jiří Malý (evald) a Tomáš Benda (Dolíček)
