Bylo hodinu po zápase s Viktorkou, všichni hráči byli dávno na cestě domů. Až na jednoho. V prázdné šatně, ještě v županu, seděl zdrcený kapitán Bohemky <b><font color="yellow">Michal Petrouš</font></b>. Jeho výraz v obličeji dával vědět, že si je vědom, že jeho výkon v malém derby byl více než nepřesvědčivý...
Michale, co se stalo? Takhle hrozně jsem tě ještě hrát neviděl?
Sám nevím, nechápu to. Trénuju naplno, ještě si přidávám a pak předvedu takový výkon. Nemám výbušnost, z mé strany je to všechno upracované. Udělám dva, tři sprinty a jsem celý zavzdušněný a pak mi chybí síla k dokončení kličky.
Takže je to tedy fyzičkou?
Ne, to ne! Fyzičku mám jako nikdy, nechal jsem si udělat testy a takové výsledky jsem opravdu nikdy neměl, ale něco jiného je běhat okolo Botiče a potom na hřišti při zápase. Nejspíš to bude tím, že jsem téměř v celé přípravě neodehrál jediný zápas.
Cože? Ty jsi ve Francii ani jednou nenastoupil?
Ne. Trenér zkoušel sestavu beze mne, protože jsem měl kvůli žlutým kartám stop na první jarní kolo. Takže mi chybí zápasový rytmus.
Ve druhé půli, bylo vidět, jak se trápíš. Dalo by se říci, že na co si šáhl, to jsi zkazil. Nechtěl jsi vystřídat dříve?
Ne. Já jsem věřil, že se chytnu nějakou podařenou kličkou nebo centrem. Moc jsem chtěl, ale opravdu to nešlo.
Jak si spokojen s bodem?
Na to, že kluci hráli celý zápas v deseti, a ještě k tomu jsme
prohrávali, si myslím, že je to pěkný výsledek. Hlavně, že nám Viktorka neodskočila na šest bodů. Bylo vidět, že si přijeli pro bod a to se jim povedlo. Řekl bych, že jim k tomu pomohl i terén.
Příští zápas nebude hrát Janáček, tak to bude na tobě. Dáš se do neděle dohromady?
Určitě, mám takovou povahu, teď tu sedím, pochybuji o sobě, myslím si, že jsem k ničemu, ale zítra už to bude dobrý
