<b>Branky:</b> 9. Kolář, 33. Šírl - 45. Koloušek.<br /> <b>Rozhodčí:</b> Vidlák - Gulajev, Talpa.<br/> <b>ŽK:</b> Kolář, Čontofalský, Šírl - Koloušek, Janů, Langer, Johana, Štajner.<br/> <b>Diváků:</b> 9321.<br/> <b>Bohemians:</b> Čontofalský - M. Petrouš (73. Valenta), M. Obermajer, Janáček, Kulig - Kisel, I. Dvořák, Melecký, Kolář - Šenkeřík, Šírl.<br /> <b>Liberec:</b> Kinský - Pilný, Johana, Holeňák, Janů - Čapek, Langer (71. Gyan), Koloušek, Zbončák (77. Jůn) - Štajner, Nezmar (85. Slepička).<br/>
Reportáž:
Na páteční zápas posledního kola první ligy asi jen tak nikdo nezapomene. Karty byly rozdané jasně, chybělo jen odkrýt poslední trumfy. Žižkov na Strahově proti Slavii potřeboval získat větší počet bodů než Liberec ve vršovickém ďolíčku. Bohemka měla stále šanci na účast v poháru UEFA za předpokladu, že Žižkov zůstane v tabulce před Spartou. Že tedy bylo o co hrát!
Kdo zná hráče Bohemky, ten se jen musel smát předzápasovým spekulacím o možné dopomoci Severočechům k titulu. Klokani tuto úvahu svým výkonem vyvrátili i tomu největšímu pochybovači. Pod kopačkami hráčů obou týmů hořela tráva, fantastická atmosféra nabitého ďolíčku, jenž se z poloviny halil do modrobílých a z druhé poloviny do zelenobílých barev, dávala zapomenout na pokulhávající kvalitu české ligy a snižující se zájem diváků. Takovýto zápas by byl ozdobou jakékoliv soutěže. Je vidět, že i přes překážky, které klade divákovi příšerná televize Nova a stejně kvalitní Českomoravský fotbalový svaz, ještě stále nejsou tak vysoké, aby se nedaly přelézt nebo v tomto případě spíše podlézt.
Klokani opět nastoupili bez Hartiga, jenž raději počká na doléčení svého zdravotního neduhu, ale v poli se již velmi výrazně zapojili uzdravení Šírl s Kiselem. V první pětiminutovce Bohemka nepustila liberecké na svoji polovinu, jenže větší šanci si nevytvořila. V 7. minutě naopak zahrozili modrobílí, když po rychlém brejku Štajnera a pokusu Čapka poprvé domácí obrana odvrátila na roh.
První dveře k titulu přibouchli vršovičtí Liberci už v 11. minutě. Kisel si narazil s hlavou Šenkeříka, odcentroval podél branky, kde byl připravený mladíček Kolář, jenž mohl vstřelit svou první ligovou branku v životě – 1:0. Za minutu Čontofalský vyskočil výše než Johana a znovu se kopal roh, po kterém Pilný jen těsně skluzem u tyče nedosáhl.
Bohemka měla první poločas jasně ve své moci a diváci jen mohli litovat, že podobné výkony nepodávali hráči v průběhu jara, jinak by to mohl být v pátek přímý souboj o titul.
Na konci první dvacetiminutovky špílmachr Kisel uvolnil zkušeně Šírla, od něhož všichni čekali centr do vápna, on však překvapivě zasekl a ranou vedle levé tyče vyděsil Kinského. Ve 23. minutě se do pokutového území domácích vřítil Štajner a Kulig nedovoleně zatáhl za záchrannou brzdu. Rozhodčí Vidlák nezaváhal ani na okamžik a tak si míč mohl připravit Štajner, který ze stejné situace rozhodl v poslední minutě podzimní duel v Liberci. Tentokrát se ale Čontofalský rozkýval do stran a padl na pravou stranu, přesně do místa, kam liberecký útočník zamířil. Ani druhý hostující útočník Nezmar nebyl úspěšný o minutu později, když v záklonu přehlavičkoval branku.
Po půlhodině fotbalového představení zachyboval gólman Kinský, příliš si předkopl míč a jen horko těžko hasil před Šírlem. Z protiútoku opět Nezmar lízl centr Kolouška nad břevno.
33. minuta šokovala celý Liberec potřetí. Po úvodním gólu a neproměněné penaltě nepochopitelně zachyboval zadák Holeňák, který místo svému gólmanovi posunul míč klokanovi Šírlovi. Ten obtančil kolem padajícího Kinského a zasunul do prázdné branky – 2:0.
Za tři minuty předvedl Kisel akci jak z učebnice brazilské kopané, na konci byl Melecký a jeho bomba nad. Minutu před přestávkou se od zoufale odkryté obrany hnal Dvořák se Šenkeříkem, druhý jmenovaný ale pálil mimo tyče.
Když už se první poločas nastavoval, dostalo se Kolouškovi možnosti předvést, co umí jeho levačka. Přímý kop z 25 metrů zahrál tak precizně, že ani tygří skok Čontofalského nemohl zabránit vymetení pavučinky v pravém horním rohu branky.
Už jen pětačtyřicet minut měli liberečtí k tomu, aby si v posledním kole nenechali proklouznout mezi prsty historickou možnost ligového primátu a vzali za to pěkně zostra. V 53. minutě musel Čontofalský likvidovat ránu Kolouška a za tři minuty chyběli Štajnerovi centimetry k vyrovnání. Jeho ránu odrazilo břevno na brankovou čáru a domácí zadáci poté odvrátili nebezpečí.
V 69. minutě už byl Čontofalský překonán, Zbončák hlavičkoval do opuštěné branky, kde se ale na poslední chvilku objevil Kulig a znovu překazil libereckým radost. Ti byli hnáni dopředu faktem, že Viktorka stále drží na Strahově remízu 0:0, která by posunula titul na Žižkov.
Zatlačená Bohemka předvedla nádhernou útočnou akci v 70. minutě, Šírl skvěle zařídil příležitost pro Dvořáka, ten ale v pádu netrefil přesně. Za minutu si mohl Koloušek zopakovat svou parádu, jenže tentokrát jeho přímý kop přeletěl branku. Stejný hráč po chvíli tak dlouho hledal ve vápně nejlepší střeleckou pozici, až ho míče zbavil Kisel. Vršovický ďolíček líbaly fotbalové múzy i nadále a s rozhozenou obranou Severočechů si pohráli Šírl a Šenkeřík.. Po jejich akci Kisel překopl branku.
V 78. minutě to byl tentokrát Janáček, který z brankové čáry vyhlavičkovával střelu Nezmara. Za minutu nejprve Čontofalský slyšel, jak nad ním duní břevno a ihned vytáhl ze svého brankářského umění zákrok, po němž se polovina hráčů Liberce chytila za hlavu. Jak tohle mohl chytit... Ani “střihnutí” Nezmara pět minut před koncem gól nepřineslo a mraky nad stadionem jako by měly zahalit Liberec do smutku. Ani střídající Gyan společně s Čapkem nedokázali překonat skvělého Čontofalského.
Jenže v tu chvíli se začalo něco dít. K fanouškům Liberce i hráčům na lavičce přilétaly zprávy o tom, že Kuka vstřelil Žižkovu gól, to v tu chvíli znamenalo i přes porážku titul pro Liberec! Dvě minuty před koncem ještě mohl vyrovnat a dát jistotu Gyan, ale Bohemka si své vítězství nenechala vzít.
Liberec tak musel čekat ještě minutu po skončení utkání, jakáže to zpráva přijde ze Strahova. A najednou bylo všechno jasné. Žižkov už vyrovnat nedokázal a trávník zaplavily modrobílé barvy. Titul se stěhoval zřejmě po zásluze za celou sezónu do Liberce. Ale podobné ovace připravili svým hráčům i domácí fanoušci, kteří se kvůli vítězství Sparty museli rozloučit s šancí na evropský pohár. Bohemka ale vybojovala čtvrté místo, což je nečekaný úspěch a hráči se loučili se sezónou tím nejlepším možným způsobem.
Tisková konference:
Vladimír Borovička: Jsem rád, že po nevydařeném jaru jsme poslední utkání zvládli. Pro další sezónu je to pro mužstvo moc dobře. Umím se vžít do kůže libereckých fotbalistů, sám jsem s Bohemkou jako hráč zažil něco podobného, kdy nám k titulu pomohla Banská Bystrica.
Ladislav Škorpil: Ukázalo se, jak ošidné je tvrdit, že soupeř je v rozkladu. Závěr jsme si zdramatizovali sami - nebýt Holeňákovy hrubky a neproměněné penalty, tak to dopadlo obráceně. Nakonec nám pomohla Slavia, ale myslím si, že jsme si titul za celou sezónu zasloužili.
