Porážku s Karvinou zhodnotil obránce Jan Shejbal.
Do čtvrtečního duelu s Karvinou nastoupil od začátku Jan Shejbal. Levonohý univerzál popisoval své přesuny mezi posty, pochvaloval si první poločas, ovšem neopomněl chyby, které Klokany po přestávce stály body.
Vstoupili jsme do zápasu dobře a v první půli trefili břevno i tyč...
Myslím si, že jsme na ně vlétli a prvních dvacet minut bylo v našem podání dobře odehraných. Byli jsme aktivní a dařilo se nám dost kombinovat. Obecně celý první poločase se odehrál pod naší kontrolou. Soupeř snad ani žádnou příležitost neměl, naopak my mohli ještě nějaký přidat. Je škoda, že se to nepovedlo.
Čekali jste od Karviné změnu do druhé půle?
Ano, upozorňovali jsme se na to v kabině, že na nás vletí. Chtěli jsme se nadále snažit hrát nadále v klidu, po zemi a kombinovat. Navíc ještě když jsme věděli, že druhý poločas budeme hrát proti větru. Vůbec se nám to nepovedlo, přestali jsme být aktivní, nabízet se a šlo spíš o takový zmar. Čekali jsme, co se vůbec stane a bohužel nám Karviná během několika minut otočila zápas.
Mezi dvěma slepenými brankami šel ještě sám na branku Regáli...
Nezbývalo jim nic jiného, než do druhé půle vlétnout, a tak se tlačili nahoru. Spíš byla chyba u nás, protože jsme se zbavovali míčů a zbytečně je ztráceli. V porovnání s prvním poločasem se nám nedařilo nic podržet. Vždycky jsme balon vyhodili a soupeř se rázem hnal do protiútoku. Na začátku druhého dějství měli opravdu více šancí, my si počínali opravdu špatně.
Při snaze o srovnání jsme si ani nevytvářeli šance...
Kdybychom neprohrávali, ale bylo to třeba 1:1, tak by Karviná hrála více otevřeně. Dostali se do vedení, zalezli si a poctivě bránili na hranici svých možností. Už také mleli z posledního, ale měli před sebou vidinu vítězství. Nám dlouhodobě nejde hrát do plné zformované obrany. Ve druhé půli jsme neměli snad ani žádnou vyloženou šanci. Sice jsme hráli na útočné polovině, ale bez jakéhokoliv finále.
Odstoupil jsi ze hry po hodině hry. Proč?
V týdnu jsem měl v kyčli velkého koňara. Najednou se v ní začala ozývat křeč, která se rozšířila do celého stehna. Noha se mi zakousla do křeče a už nešlo dál hrát.
Po pár startech na ofenzivnějších pozicích jsi naskočil na stoperu. Jaké to bylo?
Nebylo to pro mě nic nového, ačkoliv jsem teď nějakou dobu vzadu nehrál. Za tu dobu, co jsem v Bohemce, tak snad vůbec. Dříve jsem na středním obránci toho odehrál dost. Je mi mnohem více přirozená, než ty ostatní. Nijak jsem se toho nebál a byl rád, že můžu hrát.
