Devětačtyřicet prvoligových zápasů čekal na první vstřelenou branku <b>Miroslav Obermajer</b>, odchovanec Bohemky. V předposlední minutě vykřesal naději na zisk bodu v Jablonci, kterému nakonec Bohemka byla velmi blízko. "Radek Šírl mi po nakrátko rozehraném rohu ideálně nacentroval, stačilo míč jen líznout," popisoval, jak se prosadil mezi obránci Jablonce. Hartig okamžitě vytáhl míč ze sítě a utíkal s ním do středového kruhu. O minutu později mohl Šenkeřík vyrovnat. "Takové šance se musí proměňovat, jinak bodovat nebudeme," kroutil hlavou Obermajer a náladu si spravoval opečenou klobásou. "Vstřelený gól mě vůbec netěší, k čemu mi je?," dodal...
A vzhledem k tomu, že to byl gól premiérový, bude po něm pokladník Hartig chtít sumičku do hráčské kasy. "No to mi ještě scházelo. Prohrajeme a ještě zaplatím dva tisíce," usmál se Obr. "Přitom jsme celý zápas měli více ze hry."
V Jablonci panovalo skutečně vrcholně nefotbalové počasí. "Hrál jsem tu asi počtvrté a je tu pokaždé stejně. Naštěstí oba útočníci Jablonce jsou stejné postavy jako já, a tak jsme bojovali jako rovný s rovným. Být tam nějaký drobný rychlík, asi by to bylo horší...." Přesto Bohemka hned z první standardní inkasovala. "Měli jsme jasně určené hráče a špatně jsme se dohodli," litoval.
Další důvod ke smutku mu přidal rozhodčí Poledník. Ukázal mu totiž čtvrtou žlutou kartu v sezóně a v důležitém utkání s Olomoucí bude citelně chybět. "Dostal jsem ji absolutně za nic, vždyť faulován jsem byl já," nechápal rozhodnutí sudího. Pohled z tribuny mu dával zapravdu. "Snad se dá dohromady Karel Doležal, nastoupit na mém místě může i Švejdík nebo Dvořák," připomenul a šel si sednout do autobusu na smutnou cestu do Prahy.
