Do začátku jarní ligy už zbývají jen tři dny a útočník <b>Lukáš Hartig</b> stále nemá jasno, zda na sebe oblékne zelenobílý dres nebo zamíří na soustředění do Španělska, kde se připojí k Marešovi, Horákovi, Šírlovi a Čontofalskému a pod vedením Petržely s Borovičkou bude ladit formu na novou sezónu již v barvách Zenitu Petrohrad. Ve hře je dokonce ještě třetí varianta, také ruská, manažer Nehoda totiž Lukášovi zařizuje angažmá v Šiniku Jaroslavl. O víkendu si objev z Býchor udělal výlet na Kypr, kde za Petrohrad odehrál přípravný zápas právě proti Jaroslavli, dnes už zase trénoval s týmem Bohemians. Chaotický únor však Lukášovi vrásky nedělá, v úterý večer v klidu odpočíval doma u televize...
“Vůbec netuším, jak vše dopadne, takže jen čekám,” netrápí se myšlenkami na blízkou budoucnost. Přesto ale přiznává, že ho současný kolotoč kolem jeho osoby mírně fotbalově rozhodil. “Trochu jsem z toho určitě vypadl, chyběl jsem i v nejdůležitějším zápase před sezónou,” zmínil svou vynucenou absenci v generálce se slovenskou Petržalkou. I proto vidí šanci na účast v nedělním utkání jen půl na půl. “Pokud bych ale zůstal a v Budějovicích hrál, stoprocentní nasazení by mi určitě nechybělo,” slibuje fanouškům Hartig.
Ruská liga obdržela výjimku, díky které mohou její účastníci lovit posily až do konce února. Nebylo proto divu, když u Lukáše zazvonil telefon a na druhém konci ho do Petrohradu lákal hlas Vlastimila Petržely. Těžko se dalo očekávat, že při pečlivosti, se kterou Petržela odčerpává z české ligy své bývalé svěřence, by zapomněl na fotbalistu, o kterém několikrát prohlásil, že je jako jeho vlastní syn.
“Nabídl mi, abych se přijel na Kypr podívat, nic konkrétního jsme nedojednávali,” popisuje obnovené námluvy Hartig. Na ostrově si tak mohl prohlédnout to, o čem zatím jen slýchal od svých kamarádů a bývalých spoluhráčů. “O úrovni nesrovnatelné s naší ligou hovoří už jen kvalita přípravy Zenitu. Nejlepší hotely, nejkvalitnější terény. Teď bude to samé následovat ve Španělsku,” vypráví Lukáš, který ani nepotřeboval vidět domácí prostředí ruského týmu, aby mu bylo jasné, do čeho by šel. Nelze se tedy divit, že Petrželovi odpovídal kladně na dotaz, zda se mu u týmu líbilo a jestli by ho ruská liga lákala. “Netajím se tím, že mě do Petrohradu táhne i vidina finančního zajištění, fotbal nebudu hrát věčně a taková šance se už nemusí opakovat. Když vezmu v úvahu i sportovní ambice mužstva a přítomnost kamarádů, nemůžu být proti případnému angažmá,” přiznává upřímně.
Právě fakt, že by v Zenitu našel své bývalé spoluhráče, by asi hrál důležitou roli při rozhodování mezi oběma ruskými týmy. “Určitě bych preferoval Petrohrad,” bez přemýšlení odpovídá Hartig.
Být dobře zajištěný v zahraničním týmu a přitom poslouchat pokyny v češtině, by se asi líbilo každému. Jenže Petržela prohlašuje, že jeho rodný jazyk nemá u týmu místo a i s českými fotbalisty se baví v ruštině. Hartig potvrzuje, že to není výmysl: “Opravdu hovoří jen rusky, ale na mě musel používat češtinu, protože bych mu nerozuměl. Ruštinu jsem sice ve škole zažil, ale chvíli by mi trvalo, než bych si ji obnovil. Trenér by na mě musel mluvit ze začátku hodně pomalu.”
Přestože Petržela tvrdí, že iniciativa k získání dalšího českého fotbalisty nevzešla od jeho osoby, ale ze zájmu prezidenta Mutka, Lukáš s nikým jiným, než s trenérem zatím nejednal: “Na nic jiného nebyl čas ani prostor, ani s trenérem nešlo o nějaké konkrétní jednání, spíše o sdělení pocitů.” A jaký měl Petrželův oblíbenec pocit z ruského generála? “Myslím, že se trenér v novém angažmá nijak nezměnil, byl stejný, jakého jsem ho znal z Bohemky. Já se na něm ani nesnažil nic pozorovat, soustředil jsem se jen na to, abych zanechal dobrý dojem,” říká Hartig.
Pokud by Lukáš přeci jen zůstal v Ďolíčku, zřejmě by se v základní sestavě společně s Obajdinem na hrotu útoku snažil odvrátit sestupovou pohromu. Ti dva, přestože se potkali už ve Spartě, si spolu příliš nezahráli, Obajdin tehdy za letenské áčko nenastupoval. “Je to vynikající fotbalista, určitě by mi jako spoluhráč vyhovoval. Ale i Bednář by byl velice platný, vyhrává většinu hlavičkových soubojů. Nikde ale není psáno, že bych já neseděl na lavičce a nenastupovali oni dva,” skromně odhaduje Hartig.
Ať už povedou Lukášovy fotbalové kroky kamkoliv, je téměř jisté, že se vše dozvíme ještě do konce týdne.
