Jako mívá Alex Ferguson na lavičce pro závěrečné chvíle zápasů schovaného žolíka Ole Gunnara Solskjaera, tahá Dušan Uhrin na jaře svou nejdůležitější kartu jménem <b>Michal Polodna</b>. Fotbalista, který doposud střílel branky nejvýše v třetiligovém Milíně a o volných sobotách chodil kopat píseckou okresní soutěž ve futsale, se zničeho nic stává spasitelem slavné Bohemky. Už v Českých Budějovicích se po krátkém pobytu na hřišti těšil ze své premiérové trefy, díky níž si klokani odvezli jeden bod a dnes pět minut před koncem zápasu se Žižkovem založil i zakončil akci, která znamenala pro zachraňující se vršovický klub nesmírně důležité vítězství. Těžko si mohl přát lepší začátek své prvoligové kariéry...
Trenér Uhrin vyslyšel za nepříznivého stavu vyvolávání zelenobílého kotle a poslal Polodnu na rozbahněný trávník. Michal se uvedl nejlépe jak mohl, se svou pověstnou dravostí se vehnal do pokutojvého území, kde se po souboji s obráncem Viktorky skácel k zemi. Rozhodčí Liba neváhal, odpískal faul a ukázal na bílý puntík. Potom však nepochopitelně po konzultaci s asistentem penaltu odvolal. Jak viděl tento neobvyklý okamžik sám padající hráč? “Kontakt tam určitě byl, ale jestli jde o penaltu, to musí posoudit rozhodčí, nevím přesně. Fakt je, že Liba pískal penaltu a asistent to změnil,” popisoval Polodna situaci, která se často nestává.
Poté ale stačil vyrovnat další zimní objev Bednář a Polodna si po třech minutách mohl vychutnat okamžik nejsladší. Na polovině hřiště vybojoval hlavičkový souboj se dvěma žižkovskými hráči, kteří se od něj odrazili jako na pérkách a o chviličku později už tváří v tvář Pižanowskému celou akci mazácky zakončil. “Ta hlavička šla na Kiselku, ten to potáhl po straně, stáhl to tam na Obajdina a ten to postrčil vedle mě. Já už pak šel sám, v tu chvíli jsem to chtěl hlavně dát podél něj a povedlo se,” loví v paměti Polodna svůj nejdůležitější gól v dosavadní kariéře.
Start do jara jako ze sna, i tak vidí Michal své dosavadní výkony v novém dresu. Po odchodu Hartiga dostal šanci se uvést alespoň na několik minut v každém utkání a tu příležitost chytil nejlépe, jak mohl. I bojovník na ruské frontě Martin Horák, který viděl Polodnu v neděli poprvé v životě, se rozplýval nad uměním mladíka z jižních Čech. Sám Michal je překvapen tak úspěšný rozjezdem. “Určitě je to nad očekávání, v každém zápase střídání a dva góly navrch,” usmívá se nový miláček ochozů. Fanoušci by jej rádi viděli v základní sestavě a dávali to najevo už před utkáním v diskusním fóru i v následném hlasování. Michal nepochybuje, že by novou roli zvládl, ale sám chápe, že Uhrin zatím dává přednost hráčům s více zkušenostmi. Fyzicky si na devadesát minut věří. “Sice to vypadá, jako že přijde čerstvý hráč v průběhu zápasu a musí ostatní převyšovat, jenže on se po pěti minutách zahltí a je na tom stejně jako ten, kdo hraje od začátku. První liga je hodně rychlá, o mnoho rychlejší než ta třetí, ale zatím stíhám.”
Stíhá i Michalův otec, a to jezdit na všechna utkání svého syna. Přestože jeho srdce vždy patřilo Spartě a Michal to zdědil po něm, je šťastný, že ho může vidět excelovat v dresu pražského rivala. “Táta je nadšenej, jezdí všude, byl i v Brně.” Třeba se oba Polodnové jednou dočkají i letenských časů, vždyť právě Sparta je pověstná nakupováním všech, kteří na sebe střelecky upozorní. “Uvidíme, čas ukáže, to bych asi musel dávat mnohem víc gólů a hrát pravidelně,” odmítá o něčem takovém uvažovat. Zatím vládne veliká spokojenost i s atmosférou v kabině. “Je dobře, že přišlo hodně nových hráčů, takže nebylo těžké se dát dohromady,” pochvaluje si Uhrinův žolík.
