Přestože Petr pocházel z pražského předměstí - kluci ze Střížkova a Proseka na něj byli velmi pyšní - již odmalička hrál za Bohemku. Nikdy, s výjimkou povinné vojny v pražské Dukle, jiný dres než ten Bohemky neoblékl. Z žáků se přes dorost dostal až do prvního mužstva.<br/> V prvním mužstvu hrál dlouhá léta a ze sestavy ho dokázalo vyřadit obvykle jenom zranění. Měl smůlu, že s Bohemkou strávil dost sezón i ve druhé lize, jinak by měl na svém kontě určitě rekordní počet ligových zápasů. Je skoro ironické, že tento primát patři Zdeňku Prokešovi, který Petra později na jeho postu nahradil.
Měl slušnou míčovou techniku, ale jeho předností byl důraz a bojovnost. Ačkoli nebyl vysoké postavy, byl výborným hlavičkářem. Pro tyto přednosti se dokázal uplatnit, s výjimkou brankáře, na jakémkoli postu. Hrál v obraně, záloze a jeden čas i v útoku. Jeho stálá pozice ale byla v obraně, kde s Miro Valentem vytvořil dvojici stoperů, kterou Bohemce mohlo hodně mužstev závidět. Petr hral předstopera, který napadal hráče protivníka a Miro pak za ním "zametal".
To, že Petr byl často ve společnosti krásných žen, nebylo náhodou. Pěkně se oblékal, byl příjemný. V dobách, kdy se soudruzi mračili na kohokoli, kdo nějak vybočil z vyjetých kolejí, byl asi jediným hráčem v československé lize, který hrál v bílých kopačkách. Byl playboyem v rámci tehdejších možností.
Ale nejenom ženy dokázaly Petra ocenit. Přestože dost fanoušků Bohemky chodilo na zápasy, aby viděli Panenku, Jarkovského, na Petra by nikdo z nich nedal dopustit. Byl totiž typem fotbalisty, který by ani nedokázal zápas odchodit. Vždy nechal na hřišti všechno.
A takhle si budu Petra pamatovat - jako přijemného člověka v soukromí a příkladného bojovníka na hřišti, který byl Klokanem k pohledání.
Václav Nerad
.png)