Hodinu před utkáním se ve vršovickém Ďolíčku objevil mladý muž oblečený v bílém. Přestože se zde mohl cítit jako doma, v chodbách stadionu se rozhlížel trochu nejistě. "Vždyť tady už je všechno jinak," objasnil důvod svého váhání odchovanec vršovického klubu <b>Martin Kolář</b>. Ještě před rokem válčil s klokany na špici soutěže, nyní se hráč bruselského Anderlechtu v doprovodu svého otce přijel podívat, jak jeho mateřský klub marně bojuje o záchranu. "Dostali jsme volno, tenhle víkend jsme měli nalosovaný Lommel, jenže ten zkrachoval a spadne do třetí ligy," vysvětloval mladík, kterému je v Belgii předpovídána velká budoucnost...
Jako jeden z mála aktivních bývalých nebo současných hráčů Bohemians může být s letošní sezónou spokojen. Královský tým už má jisté druhé místo v soutěži a tím i účast v třetím předkole Ligy mistrů. Pouze Bruggy se letos ukázaly silnější a v předstihu si zajistily belgický titul. Se stříbrnou příčkou panuje v Anderlechtu spokojenost. "Vloni jsme byli až třetí, takže je tu zlepšení, navíc první místo v soutěži znamená také boj v jednom z předkol Champions league, takže nemají nic ulehčené. Samozřejmě jsme se prali o titul, ale Bruggy jely a když jsme měli šanci je porazit ve vzájemném zápase, tak nás rozhodčí trochu zařízl," usmíval se s odstupem času Martin.
Kolářova kariéra nabrala nečekaných obrátek během loňské zimy. To si jej trenér Petržela jako osmnáctiletého vytáhl mezi dospělé. Martin den přemýšlel, jestli se soustředit na školu nebo hrát profesionální fotbal. Naštěstí zkusil oboje. Pak to šlo rychle, ligový debut, reprezentační pozvánka, na konci sezóny pětiletá smlouva se slavným Anderlechtem.
Všechno klapalo nečekaně hladce a to včetně začátku sezóny v novém dresu. Jen první minuty na hřišti byly pro Martina mírným šokem. "Najednou jsem nastoupil před pětadvacet tisíc lidí a rozklepala se mi kolena. Hned jsem si ale řekl, že musím úplně vypnout vnímání okolí a soustředit se jen na hru. Jinak bych se asi složil," vzpomíná a úsměvem na své začátky.
Jenže poté přišlo slabší období a Martin se ze základní sestavy začal vytrácet. Vše se v dobré obrátilo až v druhé polovině sezóny a v současné době je devatenáctiletý záložník pravidelně jedním ze základních kamenů sestavy. "Teď hraju pořád, jsem maximálně spokojený," dává zapomenout zimnímu trápení. Velký podíl na tom hráč připisuje asistentovi trenéra. "Je to bývalý reprezentant, který hrál na stejném místě jako já, takže mě buzeruje mnohem víc než ostatní. Dřív mi to vadilo, ale teď jsem moc rád, že se tak děje, moc mi pomohl," pochvaluje si.
Dalším, kdo mu v cizině hodně pomohl a to nejen po fotbalové stránce, je gólman Daniel Zítka. "Pomohl mi úplně se vším, opravdu jsem mu moc vděčný. Ještě teď mi při složitějších vyjádření pomáhá s jazykem, i když už se jinak normálně domluvím." A jakýže jazyk si Kolář v polyglotní Belgii vybral? "Mluvím francouzsky, ale určitě se chci začít učit i vlámštinu, kamarádím se více s kluky, kteří mluví tímto jazykem," předsevzal si pilný student.
Na Martinovi je vidět velká spokojenost. Pochvaluje si i soukromé zázemí, přestože v Belgii bydlí sám. Rodiče létají jen na vybrané zápasy nebo při vzácných příležitostech. "Teď byl Martin nemocný, takže jsme u něj museli být a starat se o něj," doplňuje jeho otec. Čtyřpokojový byt se dvěma terasami, deset minut od stadionu, to jsou ideální podmínky. Ty má i v samotném klubu. "Teď ve středu jsme letěli na Kanárské ostrovy, jen tak si pročistit hlavu, otevíralo se tam nové hřiště, tak jsme byli u toho," dává tušit, jak také chutná angažmá v západním klubu. "Ligy se ale dají ze sportovního hlediska těžko srovnávat, ta česká je vyrovnanější, v Belgii jsou tři nebo čtyři výborné týmy a těm ostatním každý rok pořádně utečou," hledá srovnání obou soutěží mladý fotbalista.
V Belgii se příliš nedbá na limity cizinců v jednom týmu, ani Anderlecht se nebrání cizím službám. Je zde i Korejec, Polák nebo Fin. "Nejvíc se ale kamarádím s kapitánem de Boeckem, je to výborný člověk a fotbal umí, což předvádí i v reprezentačním týmu Belgie," chválí Martin svého zkušenějšího kolegu. S kamarády s Bohemky tolik v kontaktu není. "Ztratil jsem sim kartu, takže jsem přišel o kontakty. Psal jsem si ale s Michalem Petroušem, Radkem Šírlem a hodně s Liborem Balážem."
S angažmá ve známém týmu je spojena také zvýšená popularita, ta se zatím Martinovi spíše zamlouvá. "Člověk jde po ulici nebo nakupovat a hned ho poznávají, je to zvláštní. Je to zajímavý pocit potkat ve městě malého kluka, který má na sobě dres s mým jménem." Ale od všeho je třeba si odpočinout, takže letošní dovolenou už má Martin jasně naplánovanou. "Jedu domů, žádná dovolená v cizině, už jsem si cestování užil dost. Chci do Čech, za celou dobu jsme se sem pořádně nedostal," těší se momentálně jeden z nejúspěšnějších exklokanů.
.png)