Tak jsem byl po delším čase na Bohemce. Po 24 letech. Naposledy jsem ji viděl v roce 1979, kdy jsem zmizel do vzdalené kapitalistické ciziny. Tehdy se Bohemka tlačila do fotbalové Evropy. Tentokrát jsem ale místo na zápas s Bayernem Mnichov, šel na zápas s Vysočinou Jihlava...
Kličkováni mezi psími hovínky na pražských chodnících nám trvalo trochu déle, než jsme předpokládali, a tak jsme přišli na stadión trochu pozdě. Vstupné se už nevybíralo, což znervóznilo rodinku, zejména když jsme si sedli na tribunu (nikam jinam se nemohlo). Fotbal v první půli byl hrozný, žadný nápad, nic. Holomajzna. Tak jsem místo pozorování dění na hřišti čumákoval okolo. Střecha hlavní tribuny samá díra. Dřevěná tribuna k tramvaji zmizela (ta, co se na ní volávalo na hostující brankáře při výkopu: "Hej, rup!") a místo toho je tam bordel. Depresivní prostředí. Ale tráva se zdála být v dobrém stavu, aspoň za něco by měl být člověk vděčný.
Myslel jsem, že tam poznám nějaké lidi, kteří píší nebo psali na tenhle web. Třeba Jaromíra (J77). Ačkoliv jsem ho nikdy neviděl, představoval jsem si ho jako Karla Hynka Máchu přesazeného do 21. století. Nikdo takový tam ale nebyl. Asi byl lásky čas. Ani "evald" a "zebu" nebyli k vidění, asi si někde masírovali ego (redaktoři tam byli kompletně všichni, poznamka redakce :). Kolem nás se prosmeknul Dušan Uhrin jr., v té době už bývalý trenér, zřejmě mu to zapomněli říct. Poznal jsem ho z fotek na tomhle webu, ofinu měl načesanou, jako kdyby si to hasil do tanečních.
O přestávce došlo k hromadnému střídání hráčů. K těm, co dohráli a ještě se protahovali, promlouval jakysi starsi zakulacený pan v brýlích proti sluníčku. Ten se pak začal bavit s diváky o pár řad níž a když jsem uslyšel bratrsky slovenský jazyk, zaostřil jsem. Ano, byl to Karolko Dobiaš. Říkal, že dají všem hráčům šanci a že ti, co neuměji hrát fotbal, musejí aspoň bojovat. Mnoho štěstí pane Dobiaši (a pane Hruško), z toho co jsem viděl se dá předpokládat, že tohle mužstvo bude sestavené ze samých bojovníků.
Druhý poločas nebyl o mnoho lepší. Za Bohemku kopal dobře rohy nějaký peroxidový blonďák, jinak to byla bída. Ještě mě zaujali dva hráči. Hráč Jihlavy (nebo Bohemky?) Kotrys, který byl na místě levého obránce jako doma. Měl to ale dost ulehčené slabou hrou utočníků Bohemky. Na pravé straně útoku Bohemky hrál proti němu útočník, který nedokázal ani odhadnout směr a rychlost míče, o zpracování míče, přihrávce nebo kličce si mohl nechat jenom zdát.
Synátora, který fotbal sice hraje, ale skoro nikdy se na něj nedívá, jsem na tenhle zápas vylákal s tím, že uvidí na vlastní oči profesionální fotbalisty. Pak jsem se ale sichroval tím, že jsem mu řekl, že budou zkoušet spoustu nových hráčů, kteří se chtějí dostat do profesionálního mužstva. Během zápasu mi nic neříkal, ale po zápase své dojmy zhodnotil takhle: "If these guys want to play soccer professionally, they should think about it again."
Jelikož jsem pravidelným čtenářem tohoto fóra, nepovolil jsem rodince po skončení zápasu návštěvu veřejných záchodků na stadiónu. Za ušetřené vstupné a neuskutečněný nákup suvenýrů (zavřeno) jsme si mohli dovolit jít na placené veřejné záchodky. Zbytek byl utracen za občerstvení, kterému se v Česku říká "Gambáč".
czmate
.png)