Nikdo z hráčů Bohemians se po utkání s Poštornou veřejně nepřiznal, že na strahovském stadiónu někdy v minulých desetiletích cvičil Spartakiádu, a tak pro všechny byl sobotní zápas premiérou na rozlohou největším stadiónu světa. Šlo vůbec o zajímavé střetnutí. Poštorná je totiž v současnosti v konkurzu a Bohemka do tohoto stádia také nemá daleko, což dodávalo utkání punc neoficiálního boje o nejlepší "konkurzní tým" v Česku. Poštorná je v současnosti na třináctém místě třetí ligy, Bohemka je čtrnáctá ve druhé lize.
Od sobotního rána vytrvale pršelo, studený vítr dodával počasí tradiční přívlastek "psí". I přesto se nehostinný kopec Strahov vydrápalo přes padesát příznivců v zelenobílém. A když po přestávce, kterou většina z nich strávila v přilehlém restauračním zařízení, přestalo pršet, mohli se příznivci Klokanů plácat po ramenou a blahopřát si, jak pěkné odpoledne si udělali. Bohemka jim k tomu přichystala nejvyšší výhru v roce a předčasná mikulášská nabídka musela potěšit i pesimisty, kteří se na tento zápas vydali jako na derniéru svého oblíbeného klubu. Mezi padesátkou věrných nechyběli ani zástupci tvrdého jádra fanoušků. Ti se vyšplhali až na tribunu k sezení hned vedle bývalé prezidentské lóže, ostatní diváci vzali zavděk místy k stání v těsné blízkosti umělé trávy.
K vidění byli krásné akce, k čemuž velmi dobrými výkony přispěla zejména dvojice Hanus - Klesa. Po dvou měsících tréninku s "A" týmem se do hry zapojil i Haris Zinhasovič, bratr už známějšího dorostence Mirzy. Některé fanoušky možná překvapil i ve druhém poločase nastoupivší Tomáš Kuchař. Ten stále trénuje s Bohemkou, ovšem už na jaře by ho měl fotbal zase živit a zřejmě to nebude za české koruny. Po zápase se v kabině laškovalo na téma současné situace. Hráči měli čerstvé zprávy, jelikož před utkáním s Poštornou přišel do kabiny výkonný ředitel Michal Vejsada a nastínil týmu nejbližší plány, které se shodují s těmi, uvedenými v článku na hlavní stránce webu "Čekáme, nic jiného nám nezbývá".
Utkání splnilo svůj účel. Hrálo se na přání Poštorné, která chtěla ukázat své mladé hráče v Praze. I proto moravský klub zaplatil ponájem hřiště v řádu několika tisíc, Bohemka na oplátku zafinancovala rozhodčí, kteří si dohromady přišli na pěkných šest stokorun. Pozitivní zprávou ze Strahova je, že k vidění (na hřišti nebo v hledišti) byli všichni hráči, kteří za Bohemku nastupovali na podzim.
