Před 100 lety osvícený farmář nakoupil stádo klokanů. V prérii stádo soupeřilo s jinými zvířaty, někdy vítězilo, někdy ne. Ze soupeření se stala tradice a dnes spolu zápasí dvacátá či třicátá generace zvířat. Farmáři se mění, stáda se pravidelně omlazují, ale krásné souboje zůstávají. Ostatní zvířata souboje je milují a vždy se rádi na svá stáda chodili dívat. Souboje časem dostaly svá pravidla a stáda si zvolila Velkou Radu, která souboje řídí a má dohlížet na férovost zápasů. Stáda jsou soutěživá a farmáři si zvířata navzájem přetahují, lákají je na více žrádla či na šťavnatější prérii. Mnozí farmáři neumí svoje sliby plnit a tak Velká Rada vypsala pravidlo pro špatně hospodařící farmáře: nesmíš jiná zvířata kupovat, dokud nedáš svým zvířatům nažrat. Mnoho farmářů proto prérii vyklidilo a jejich stáda se rozutekla.
Také klokaní stádo mělo špatné farmáře a mnoho klokanů nedostalo slíbené žrádlo. Utekli za lepším nebo zůstali hladoví. Farmáři se střídali, ale žádný nedokázal zajistit dostatek potravy. Velká Rada proto rozhodla, že klokaní stádo vyloučí a znovu ho pustí do soubojů, až farmář dá nažrat všem klokanům, kterým to slíbil. Farmářovi sebrali klíče od stáje, stádo řídlo, protože Velká Rada osiřelé klokany nechala napospas a ti se rozutekli po celé prérii. Stáj zůstala opuštěná a špitalo se, že její vlastník ji chce přestavět a na jejím místě prodávat žrádlo ve velkém. Poslední farmář pojal nápad, že odkaz osvíceného farmáře a tradici klokanů pohřbí, vetře se do kádě s kapry a spolu s Velkým Kaprem budou všem tvrdit, že ryby umí skákat a že to jsou klokani.
Nejvíce nešťastná z toho byla zvířátka, která se po generace chodila na ladně skákající stádo klokanů dívat a učila tomu i svoje mláďata. Žádný farmář jejich stádo nechtěl, protože se mu nelíbilo dávat svoje žrádlo klokanům z bývalého stáda. Proto se zvířátka dohodla, že si svoje klokaní stádo zachrání sama. Každé z domova přineslo kus svého žrádla a dávalo je na jednu hromadu. Zvířátka věděla, že hromada nikdy nebude tak velká, aby v ní bylo všechno žrádlo slíbené bývalým klokanům. Chtěla je spravedlivě podělit, každému kousek tak, aby Velká Rada dovolila klokanímu stádu znovu soupeřit s ostatními. Všichni klokani, kteří se mezi tím rozutekli po celém světě, byli rádi, svůj kousek přijali, někteří nechali svůj díl ostatním, jiní dokonce na hromadu přidali i kus ze svého. Zvířátka si obhájila i to, že klokani zůstanou klokany a ryby rybami. Sehnala si stáj, ve které chce vychovat nové stádo.
Jenže - zbylo posledních 7 klokanů, kteří nechtěli z hromady vzít jen kousek. Klokani, kteří se už vzdali naděje, že slíbené žrádlo někdy dostanou. Jejich naděje ožívají a najednou opět chtějí všechno, co jim nezodpovědní farmáři v minulosti naslibovali. Vidí žrádlo, nezajímá je odkud se vzalo a kdo, jak a proč jej nashromáždil a hladově po něm šilhají. Sedm léty vyhladovělých, na bývalé klokaní stádo naštvaných ukřivděných klokanů. Sedm zbabělých, zakrývajících si svoje slechy před argumenty ostatních zvířátek. Sedm, naslouchajících hlasům, které jsou bližší hyenám či supům, než ušlechtilým klokanům.
Ostatní farmáři to vidí. Statečnému boji zvířátek fandí a největší rivalové dokonce zvířátkům pomáhají. Na rozdíl od sedmi zatvrzelých. Ale farmáři vidí i je. Sedm vyvrhelů se domnívá, že nakonec možná víc žrádla na úkor ostatních urve. Zvířecí říše si to však bude pamatovat. A chytrá nová Velká Rada rozhodne, že žrádlo, které zvířátka obětavě nashromáždila bude lepší dát mláďatům. Na sedm bezcharakterních nezbude nic.
doublefish
