Jako vítěze loňského ročníku nemohla „A“ dorost Bohemians 1905 minout pozvánka na 4. ročník Memoriálu Stanislava Štrunce. Tento mezinárodní turnaj pořádá FC Viktoria Plzeň a v sobotu 28. července se hrály zápasy 2x 30 minut ve skupinách na hřištích v okolí Plzně. Mladí "Klokani" se probojovali až do finále, ve kterém podlehli domácímu týmu a v silně obsazeném trunaji obsadili nakonec výbornou druhou příčku.
Brzy ráno naši dorostenci vystoupili z autobusu pod vlídným dohledem kouče Hradeckého v Chrástu a na velmi slušném trávníku byl jejich prvním soupeřem Inter Bratislava. Slovenský tým nastoupil k zápasu v tradičních žlutočerných dresech a zejména v prvním poločase předváděl lepší fotbal než mladí klokani. Ti se však o přestávce v šatně dozvěděli, co mají dělat, a v druhém poločase se jim podařilo obraz hry radikálně změnit. Dostali soupeře pod tlak, ale fotbal ukázal, jak dokáže zamíchat průběhem zápasu. Při diskutabilním zákroku na Honzu Morávka podržel Inter ještě rozhodčí, když šel o chvíli později na hranici vápna k zemi Pepa Baubín, pískala se již penalta. Exekuce se ujal Honza Morávek, jenže dal vyniknout slovenskému brankáři. Navíc chvíli na to, po chybné činnosti v rozehrávce, šel Inter do vedení. Honzu neproměněná penalta asi dost naštvala. Po jednom z individuálních průniků našla jeho finální přihrávka Lukáše Jakobovského v ideální pozici a bylo srovnáno. Do konce zápasu se stav již nezměnil.
V duelu zbylých týmu naší skupiny, Sparty Praha s Jihlavou, byli úspěšnější fotbalisté z Vysočiny a v nedalekých Rokycanech zatížili konto letenských dvěma góly. Právě do Rokycan jsme se přesunuli po obědě i my a Sparta byla naším dalším soupeřem. Její mírná převaha byla poměrně neškodná a náš tým kontroloval v defenzívě hru, nutno ovšem přiznat, že branku tradičního rivala z pražských derby také příliš neohrožoval. Pan rozhodčí brzy pochopil, že pokud se mají diváci dočkat gólů, toho pověstného koření fotbalu, bude muset přispět on. Když si Filip Busta chtěl gestem chránit obličej, do kterého mu směřovala v pokutovém území střela z bezprostřední blízkosti, odpískal ruku. Kdysi jsem slyšel, že ty nespravedlivé penalty se neproměňují. Asi na tom něco bude, protože tentokrát vynikl pro změnu Tomáš Židlický a stav se neměnil. Později, ve druhém poločase, pan sudí pro změnu pískal po zákroku sparťanské obrany na Pavla Dufka a Lukáš Paluka poslal klokany do vedení. Závěrečný nápor Sparty byl poněkud symbolický a naše mužstvo si výsledek v klidu pohlídalo.
Sparta se po druhé porážce dostala mimo hru, konečné pořadí na prvních místech ve skupině a tím i finalistu měly určit poslední zápasy. My jsme se k tomu našemu museli vrátit do Chrástu. Tam na nás čekala Jihlava, která se vzpamatovávala z lekce slovenštiny v podobě výsledku 4:1 ve prospěch Interu. Postup do finále nebyl v našich rukou, či spíše na našich kopačkách. Pokud by Inter neztratil body v posledním zápase se Spartou, museli bychom dohnat čtyřgólové manko ve skóre, což se ve zkráceném čase při naší spíše defenzivní hře jevilo jako málo pravděpodobné. Potvrzoval to i průběh utkání. Jihlava byla organizovanější a tím i nebezpečnější. Zhruba v 15. minutě zachytil soupeř chybnou rozehrávku na své půlce a vzniklou breakovou situaci musel Jirka Ptáček řešit kontaktním způsobem. Mezi oranžové dresy, ve kterých jsme nastoupili netradičně my, a žluté soupeře rozhodčí přimíchal i něco červené barvy. Paradoxně, oběť v podobě Jirkova vyloučení nepomohla, trestňák se jihlavským opravdu povedl a tak blízko ke spojnici Tomáš Židlický dosáhnout nemohl. Prohrávali jsme o gól a bylo nás o jednoho méně, ale další projev už byl disciplinovaný a trpělivý. Ve druhém poločase přišlo vyrovnání, trefil se Jakub Pařízek a zhruba pět minut před koncem jsme šli po gólu René Pivarníka do vedení. Při závěrečné sérii rohů soupeře se sice zapotili nejen bránící klokani, ale i celá lavička, ale kluci v deseti vítězství udrželi.
Několik mobilních telefonů sledovalo v přímém přenosu zápas mezi Spartou a Interem. Ten se proti našemu utkání protáhl, a tak jsme se až po pěti minutách dozvěděli, že v neděli hrajeme opět finále. Sparta sice ve skupině ve třech zápasech nevstřelila ani jednu branku, od Interu si ale nenechala ani žádnou dát a to slovenský tým odsunulo až na druhé místo.
Druhou skupinu vyhrála domácí Viktorka, která se stala naším finálovým soupeřem, před Slávií. Tuzemská mužstva tak postavila zahraniční účastníky v této skupině, skotský FC Falkirk a německý Hannover, mimo boj o symbolické medailové umístění.
Nedělní finále začalo od 16 hodin na městském stadionu ve Štruncových sadech za mírného deště, který občas přecházel ve slušný liják. Nám už ale štěstí nepršelo a je třeba přiznat, že jsme mu ani nešli naproti. Ustrašený výkon bez nápadu potrestal soupeř v závěru první půle gólem do šatny, když před tím několikrát tým podržel Tomáš Židlický v brance. Mírně zlepšený výkon našich borců v druhém poločase srazila druhá branka a pohár za první místo tak zůstane tentokrát v Plzni.
Trenéři určitě viděli řadu negativ a do začátku soutěže se jistě podaří mnohé zlepšit. Nutno zmínit i klady: pěkný výkon v druhém poločase zápasu se silným slovenským celkem a vítězství vůle oslabeného týmu v rozhodujícím utkání s Jihlavou.
Pořadatelům patří dík za perfektní organizaci a skvělé přijetí v západočeské metropoli.
Autor: Tomáš Morávek
.png)