Fotbal je o emocích a těch bylo vršovické derby plné. Oba tábory neúnavně podporovaly své týmy během utkání a ve vyprodaném Ďolíčku dodaly bojovnému zápasu skvělou kulisu. „Je fantastická, i když to není přes sedmdesát tisíc jako třeba v Dortmundu, ale jenom sedm a půl“ ocenil ji navrátilec v zelenobílém Marek Nikl. Báječná atmosféra se přenesla i do následného programu, který uspořádali fanoušci obou rivalů po skončení utkání. Přípravili dvojkoncert s názvem „United colours of Vršovice“, na kterém vystoupily hudební soubory, které se identifikují s jedním či druhým klubem.
„Soupeř není nepřítel, fotbal spojuje, pojďme se společně bavit“ vyzval tisícovku příznivců Bohemky a Slávie gólman domácích Radek Sňozík a odstartoval tak večer, který ukázal atmosféru okolo fotbalu ve světle, které návrat klokanů mezi českou fotbalovou elitu provází: toleranci, nadšení, úctu, radost z fotbalu, respekt k soupeři."Pojďte po zápase mezi nás, ať už to dopadne jakkoli," pozvali Bohemians fanoušky svého soupeře na koncert, který se uskutečnil přímo na stadionu v Ďolíčku. Hráči Bohemians derby překvapivě vyhráli a teď se pod pódiem tísní dav lidí v klubových šálách a s vlajkami - je lhostejné, jestli v barvách červených, nebo zelených. Bílá je spojuje.
K mikrofonu přistupují dva známí umělci - ve slávistickém hudebník Jan Muchow: "Fotbal byl úžasnej. Prohráli jsme, ale nevadí - hlavně, že tři body zůstaly doma, v téhle čtvrti." Poté si bere slovo Ivan Trojan, herec, který jako první přispěl výraznou finanční částkou k obnově Bohemky: "Děkujeme Slavii, byla skvělým soupeřem. Děkujeme jejím fanouškům za atmosféru. Fandíme vám v Lize mistrů, držte se. Ale dnes, dnes..." Lidé pod pódiem ani nenechají Trojana domluvit, protože je všem jasné, co chce říct. Dnes Slavia na Bohemku nestačila. A protože tu mají domácí příznivci převahu, ozývají se teď hlavně jejich pokřiky: "Bohemka u nás je nejlepší..."
Pak už nastupují na pódium muzikanti, kteří hrají bez nároku na honorář. Za Bohemku rocková skupina Prohrála v kartách, jejíž zpěvák Filip Horáček má v peněžence permanentku do Ďolíčku a nechybí na žádném domácím zápase: "Tikající uzlíček nervů nervózně žmoulající cigaretu v sektoru A, tak to jsem já," charakterizuje se Dnes se mu splní životní sen, když za ním přijde na pódium Antonín Panenka. Horáček se ho ptá: "Pamatujete si, co jste dělal na jaře roku 1981?" Panenka samozřejmě ví - loučil se tehdy se svojí Bohemkou, stal se hráčem vídeňského Rapidu. Když hrál v Ďolíčku poslední zápas, tehdy devítiletý zpěvák Horáček byl na tribuně se svým tátou, který vše nahrával na amatérskou kameru. "A tak jsem vám ten film stáhl, Antoníne," podává teď Panenkovi dévédéčko.
Když nastupuje druhá kapela, slávistický Maradona Jazz, koncert se mění v bujarý mejdan. V jednu chvíli je na pódiu i dvacet tanečníků; čtyřletá holčička s vlajkou Bohemky na ramenou dvoumetrového metaláka ve slávistické šále. Kdekomu se lesknou oči: "Tak pro tyhle emoce fotbal miluju," říká třicetiletý fanoušek Jan David.
Když dojatý dýdžej ve slávistickém dresu teď na moment ztišil své desky, naklonil se k mikrofonu: "Přátelé, tak tohle ještě český fotbal nezažil. Vrrršovice!" Tisíc vlnících se tanečníků tleská, a opět se rozjíždí veliký, nezapomenutelný karneval. Ten dýdžej na pódiu se jmenuje Petr Hošek a dávno patří k legendám české muziky - V 80. letech zakládal kapelu Plexis, a pro radost, jako právě teď, hraje v latinskoamerickém rytmu se svým projektem Maradona Jazz, který v neděli večer završil povedenou akci United Colours of Vršovice. Ano, fotbal spojuje.
