Karel Rada je jednoznačně nejzkušenějším hráčem Bohemky. Jeho 42 startů za reprezentaci a 334 v první lize hovoří za vše. Současné nelichotivé postavení v tabulce rozhodně nebere na lehkou váhu, na druhou stranu stále neochvějně věří v záchranu. Hlavní problém vidí v tom, že mužstvu od začátku sezony chybí sebevědomí. Cesta k jeho znovunabytí může začít třeba již v následujícím zápase v Teplicích, kam musíme podle něj přijet bez jakéhokoliv respektu.
Poslední zápas se Zlínem jsme opět prohráli. Dali jsme sice vytoužený první gól, přesto nás to neuklidnilo a zhruba od patnácté minuty jsme přenechali iniciativou soupeři. Co se s mužstvem stalo?
„Tak to kdybych věděl. Myslím, že zpočátku jsme hráli opravdu dobře – agresivně, nátlakově. Taková hra se však nedá praktikovat celý poločas. Ve chvíli, kdy jsme malinko ubrali, tak oni hned z první pološance dali gól. Ve druhé půli jsme chtěli začít opět aktivně, bohužel jsem však opět lacino inkasovali. Zlín se pak zatáhl na svojí polovinu a nám se nedařilo chodit do plných. Přesto jsme si nakonec několik šancí na vyrovnání vytvořili, zase jsem je ale neproměnili.“
Obě dvě branky jsme v neděli dostali ze standardních situací, navíc od jednoho z nejmenších hráčů soupeře. Kde se stala chyba?
„Na ty jejich standartky jsme se připravovali a s bráněním vysokých hráčů jsme nakonec žádné problémy neměli, bohužel nás dvakrát vyškolil Vyskočil. V prvním případě měl velkou dávku štěstí. Balón vlastně jen tak líznul a prodloužil za sebe, nic jiného s tím ani dělat nemohl. Bohužel se mu to podařilo uklidit přesně k tyči, náš brankář neměl žádnou šanci to chytit. Při druhém gólu jsme udělali velkou chybu na přední tyči, kde jsme nepokryli Zúbka, který centr prodloužil na skórujícího Vyskočila.“
Mužstvo na tom není teď psychicky právě nejlépe, na hráčích je vidět velká nervozita. Často kazíme lehké přihrávky na pár metrů. Vy sám jste se s podobnou situací ve své bohaté kariéře určitě setkal. Máte nějaký recept na zvednutí sebevědomí?
„Já si myslím, že jistá suverenita a sebevědomí nám chybí od začátku sezony. Mužstvu scházejí zkušenosti s první ligou, a to jak z herního, tak taktického hlediska. Nikdo nás ale zatím vyloženě nepřehrál, nezválcoval. Většinu zápasů prohráváme díky vlastním chybám, které soupeři vždy nemilosrdně ztrestají. Často přitom mají i docela štěstí, jako například Budějovice a ty jejich dvě tečované střely. My naopak naše šance trestuhodně neproměňujeme. Potřebujeme se chytit, vyhrát dvakrát v řadě a nabrat tak sebevědomí. Pak už to půjde.“
Věříte přesto, že se nakonec zvedneme a zachráníme?
„Určitě věřím. Kdybych nevěřil, tak bych musel skončit. To by nemělo smysl dál hrát. Jsem si jistý, že toto mužstvo na záchranu má. Na jaře se hlavně musíme poučit ze všech těch chyb, co jsme na podzim udělali.“
V neděli nás čeká zápas v Teplicích, kde jste před příchodem do Bohemky dlouho působil. Jak se na tento zápas těšíte a co od něj očekáváte?
„Na čtyři sezony v Teplicích vzpomínám jen v dobrém, určitě se těším na všechny známé tváře. Zahraji si také po delším čase na dobře známém stadionu. Jinak ovšem soupeři pochopitelně nic nedaruji. Teplice doma ještě neztratily ani bod, my se však nesmíme ničeho bát. Přijet tam s nějakým přehnaným respektem by bylo rozhodně špatně. Do konce podzimu se musíme snažit urvat každý bodík abychom neztratili kontakt na 14. místo zaručující záchranu.“
Teplicím bude pro čtyři žluté karty chybět Martin Fenin. Bude to pro nás výhoda?
„Snad jo, Feninovi se poslední dobou střelecky dařilo, takže jim bude určitě chybět. Na druhou stranu si musíme dávat velký pozor i na jejich další ofensivní hráče. Takový Verbíř či Doležel mají také formu jako hrom.“
Nakonec dvě otázky tak trochu mimo aktuální dění. V týmu jste určitě nejzkušenější, na hřišti dirigujete obranu, často i hru celého mužstva. Jste „šéfem“ i v kabině?
„To určitě nejsem. V týmu vládne velká demokracie. Hlavní slovo má pochopitelně trenér. Když přijde řada na hráče, promluví vždy ten, kdo má v danou chvíli co říci. Někdy je to Radek Sňozík, jindy třeba Dalibor Slezák nebo Marek Nikl. Mladí jsou pochopitelně méně slyšet. Někdy by se určitě také rádi ozvali, ale přece jen jsou ještě nesmělí.“
Jak se těšíte na zimní přípravu?
„Už se nemůžu dočkat. (směje se) Nejradši bych se na ten měsíc někde schoval, zakopal se třeba do sněhu. Bez fyzičky to, ale nejde. Na jaro musíme být stoprocentně připraveni. Když nám to nepůjde fotbalově, musím soupeře prostě převálcovat fyzičkou.“
