Fanouškovský komentář k období "Vejsadovy vlády".
Jelikož si vážím vzácných chvil volného času, omezuji návštěvy stránek pana Vejsady na naprosté minimum. Tak jednou za dva-tři měsíce mě přemůže nezdravá zvědavost, zda zarputilý zápasník nepřišel s něčím novým (a nemyslím novou žalobu, o těch samozřejmě vím, že přibývají jako houby po dešti). Většinou se však zklamu. Kuřecí stránky i nadále vykreslují svého tvůrce jako jediného spravedlivého zachránce Bohemky a všem ostatním (ovšemže s výjimkou autorových nohsledů) je připisováno chování horší, než kterým byli obdařeni zemští škůdci v pohusitském období.Jak je vidět, zápas s velkou pravděpodobností posiluje ve svých cvičencích houževnatost, protože v logice necvičený jedinec, který by nebyl s nedávnou minulostí Bohemky obeznámen, by mohl neutuchající filipice podlehnout. Každý z nás má přeci rád romantickou představu rytíře, který sám hrdinně vyjíždí vstříc svým protivníkům, aby klidně padl, jen aby jeho pravda zůstala zachována. A přesně do této role se pan Vejsada stylizuje. Přesto, když zalistuji svou brožovanou pamětí, nemohu si nevzpomenout na slova o káře s hnojem, kterou je zapotřebí odpojit.
Abychom byli k holohlavému exmajiteli spravedliví, jeho vstup do Bohemky, jakkoliv podivný, jistě nepřišel v období, kdy všechno perfektně klapalo. Není zapotřebí připomínat, že Bohemka byla velmi nemocným pacientem, na jehož stavu se podepsala celá řada špatných lékařů. Otázkou ovšem je, zda kroky pana Vejsady nasvědčují tomu, že se vžil do role věhlasného chirurga, který má nemocného postavit na nohy, nebo se převtělil do ziskuchtivého patologa, který se na umírajícího dívá s vidinou snadného získání zpeněžitelných orgánů.
Přesuňme se v čase do počátku roku 2005. Nejenže v této době Bohemka výsledkově nestíhá, ale největší problém působí její katastrofická finanční situace (ano, jsme v období již zmiňovaného povozu s hnojem). Pokud zůstaneme u lékařské terminologie, logickým krokem věhlasného chirurga by bylo sehnání peněž, které by odvrátily nejhorší. Tyto kroky mohou být i bolestivé. Stejně jako v medicíně lékař snětí napadenou nohu obětuje za záchranu života, fotbalový manažer je nucen prodat hráče, a to i za cenu, že vyinkasuje nižší částku, než by získal za normálních okolností. Zkrátka hotovost je hotovost – ukonejší věřitele a získá čas na další boj o záchranu.
A jaké jsou kroky výkonného ředitele pana Vejsady? Spolu s JUDr. Jiřím Křížkem uzavírají za FC Bohemians Praha, a. s., smlouvu s FK Marilou Příbram, a. s. A co s panem Starkou v osmiřádkové(!) smlouvě dohodli? Přestup hráčů Michala Lesáka, Daniela Huni, Miroslava Podrázkého a Michala Klesly do středočeského celku, bratru za 4 000 000 korun. Až potud v pořádku. Ale předlouhá smlouva obsahuje i ustanovení, že kupní cena bude zaplacena do 30. července 2006, tedy za více než jeden a půl roku! Co může vést racionálně uvažujícího člověka (nechce se mi totiž podezírat zápas, že co přidá na zarputilosti, odebere na intelektu) k tomu, že uzavře smlouvu, která se rovná rozsudku smrti? A to ještě nejsme u konce celé taškařice.
Pro unikátnost a autenticitu si dovoluji citovat celý odstavec 4: „V případě, že nedojde k finančnímu plnění ze strany FK Marila Příbram, a. s., FC Bohemians Praha, a. s., má nárok na 50 % z další přestupové částky za jmenované sportovce.“ Bohemka se tak touto smlouvou zavázala, že si zahraje ruskou ruletu. Stačí, aby hráč v Příbrami dodržel smlouvu a po jejím skončení odešel jako volný hráč – a pak to v bohemácké kase cinkne! Panečku, půlka z nuly! Tahle smlouva by byla hodně hloupá i u finančně silného klubu. (Jedinou výjimkou snad může být přestup ze zahraničního celku hrajícího evropské soutěže. To však není případ Příbrami. A navíc, ten důvěryhodný prezident…) Ale u klubu, balancujícího na hraně konkurzu, se jednalo o čirou idiocii. Vím, že Vejsada jistě spustí, že smlouva měla druhý den uzavřený dodatek, který na jeho prosbu pan Starka podepsal. Obsahem dodatku mělo být ustanovení, že Bohemka z případného přestupu získá 75 %. Tak tato zpráva všechno mění! Ono totiž mít tři čtvrtiny z nuly je něco úplně jiného, než se spokojit s půlkou…
Pan Vejsada rád povídá o tunelování. Nemohu si pomoci, ale když si dám dohromady bohorovné povídání o vozu s hnojem s imbecilní smlouvou uzavřenou pouhé dva dny před vyhlášením konkurzu, dospívám k jedinému závěru: Monika rozuměla slovu odklonit šest let předtím, než je ministr Kocourek vymyslel!
Milan Mraček - Klokanhugo
