Dnes, 18.12.2008, slaví kulaté šedesátiny legenda nejen zelenobílé historie (konkrétně Legenda č.3), ale i kopané trnavské a zejména celé československé.
Populární Patino, slovenský rodák z Handlové, oblékl dres se lvíčkem na prsou celkem v 67 utkáních, v osmi z nich už jako hráč Bohemians, a vstřelil 6 branek. Československo reprezentoval na MS 1970 v Mexiku a na ME 1976 v Jugoslávii, odkud si společně s celým týmem odvezl pohár pro celkové vítěze a Karol se navíc probil do novinářského All stars týmu celého turnaje.
Když už jsem načal jeho individuální úspěchy, v letech 1970 a 1971 se, jako hráč TJ Spartak TAZ Trnava, stal československým Fotbalistou roku. V československé nejvyšší soutěži nastoupil k 344 utkáním, 277 v dresu Trnavy, 67 s klokanem na hrudi, a dle webových stránek Klubu fotbalových internacionálů v nich nastřílel 28 branek, z toho 9 za Bohemians. V dresu Spartaku Trnava se stal 5x mistrem ČSSR (1968, 1969, 1971, 1972, 1973) a 3x vítězem Československého poháru (1967,1971,1975).
I přes vynikající výsledky tehdejšího trnavského týmu byl rád, že z Trnavy mohl před dovršením 30-ti let odejít do Bohemky, k čemuž se vyjádřil i v jednom z dřívějších rozhovorů: „Odešel jsem z Trnavy, z atmosféry rozladění a nesouladu, do Prahy, abych zde otevřel úplně jinou fotbalovou knížku, v níž je ještě radost. Dvanáct let v jednom mužstvu je přece jen někdy příliš... A v Ďolíčku jsem se skoro hned cítil jako doma, atmosféra mezi funkcionáři i hráči byla příjemná, žádné kožené, škrobené nebo rivalské vztahy. Bylo mi milé cítit, že si mne váží a dávají mi to najevo – hráči si mne zvolili kapitánem, a tak nějak z toho i vyplynula moje úloha 'šéfa' na hřišti, nejen tehdy, kdy je třeba jít za rozhodčím. V takovém ovzduší fotbalista úplně spontánně získá pocit, že tomuhle mužstvu musí odevzdat maximum. Snažil jsem se o to ty tři roky poctivě a zažil jsem přitom ještě hodně hráčské radosti, která v Trnavě už přece jenom nebyla taková...“ A tak se Karol stal jedním z vůdců tehdejší Bohemky. Rozdával radost do ochozů, kritická slova do vlastních řad, když zahlédl třeba jen náznak vypuštění souboje, a mnohdy bolest do soupeřových řad, a že souboje s Dobiašem bolely jistě potvrdí nejeden z jeho tehdejších protihráčů.
Omylem by však bylo myslet si, že Karolko, který si po konci aktivní kariéry, v letech 1980 – 1984 ještě hrál za belgický Lokeren, vyzkoušel i roli trenéra (Brno, Sparta, Bohemians), byl a je pouze tvrdým fotbalistou bez schopnosti technických kousků s míčem. Opak je pravdou, techniku Patina, i teď ve fotbalovém důchodu, by mu mohl závidět i leckterý ligový obránce dneška. Naposledy se o tom mohli přesvědčit návštěvníci Vánoc s Klokanem, kde předvedl své vyhlášené nožičky vsedě, kterými okouzloval fanynky již v dobách černobílého filmu (viz. foto). Karolovi přeji nejen pouze jménem redakce Virtuálního Ďolíčku, ale myslím, že za všechny fanoušky vyznávající zelenobílé barvy Bohemky, hodně zdraví a štěstí do dalších let na zeleném pažitu i v 'normálním' světě.
